Hýskov

V týdnu hice na padnutí, ale v noci na pátek se přihnala studená fronta, která přinesla pokles teplot o polovinu a především vytrvalý déšť. Přesto se nás našla pětadvacítka nadšenců, kteří si cyklo výlet do Hýskova nemohli odpustit. V pláštěnkách se celkem dalo jet, já ještě na poslední chvíli našel neoprénové návleky na nohy, tak jsem měl i ťapky v suchu. Na pivu u Radotínského ranče nás zastihla zpráva, že palouk v Hýskově je jedním velkým mokřadem a akci tak končíme v restauraci v Srbsku. Vlaková zastávka je jen přes vodu, tak se místo závěrečného stoupání nad Beroun stěhuji s plným bříškem do City Elefantu a mířím do Úval. Ještě si dávám pět kiláků nahoru na Hradešín, aspoň se můžu podívat, v jakém stavu jsou práce na mostě přes Škvorecký potok.

Vjesolyje kartinki

Během dnešní přípravy na malování jsme našli tento obrázek, který Alice přinesla na konci roku ze školy. Zcela jistě jde o pokus napodobit práce našich prapředků z jeskyní v Lascaux...

Rallye Železné hory

V sobotu jsme vezli Alici do Raškovic, aby se tam na tři dny přidala k ostatní mládeži - kromě Klárky tam bylo i pár Podlažických. Po neděli se totiž v Hradešíně maluje a tak rozhodně nikoho doma nepotřebujeme. Letní sobotu jsme trávili dílem v bazénu, ale taky před branou do zahrady, protože se právě konala akce přeloučského autoklubu Retro Rallye Železné hory. A Raškovicemi projížděli během odpoledne všichni účastníci. Viděli jsme celou škálu veteránů - od pradědečků Aerovek až po nedávné Žigulíky.

Návrat

Holky se vrátily z tábora. Všechno bylo senzační, jen se táborem prohnala nějaká žaludeční virózka, nebo nějaké bacily z vody, kdo ví. Klára to měla ještě dneska ráno: "Jsem se vzbudila, bolelo mě bříško, tak jsem se posadila, trochu jsem pozvracela Áju, a pak jsem si nablinkala do bot.... "
Doma ani do bazénu nešla. Zato Alice tam se mnou skočila hned. Využili jsme křišťálově čisté vody a udělali nějaké podvodní portréty.

Z vycházky podél Vltavy

U Veslařského ostrova

No Voltage a Epsilon - adrenalinový geocaching

Po několika odkladech jsme se konečně dohodli na pevném termínu pro odlov dvou náročnějších kešek v Praze. Přívozem za dvanáct kaček se necháváme převézt z Roztok na druhou stranu Vltavy, odkud je to jen pár set metrů ke starému, již dlouho nepoužívanému stožáru vysokého napětí. Právě na jeho vrcholu se nachází keška No Voltage, naše první s pětkovým terénem. Zápisek z logu:

"Tak to bylo maso... Koukám do galerie a vidím, že vloni zcela jiste šprušle žebríku vedly až k betonové základne. Nevím, kdy ho kdo ufiknul, ale urezané plochy železa ješte nestacily zreznout. Jako by se nám NO VOLTAGE vysmívala, "Tak co, bobánci, troufnete si?". Zacátek žebríku se chveje ctyri metry nad námi. Jako opicáci to zkoušíme po kosých nosnících stožáru, špickami bot se zapíráme do spojovacích šroubu, jen abychom se dostali na první prícku. Hurá, stojím na ní!. Radeji nemyslím na to jak odtud pozdeji budu slézat dolu. Ted vzhuru! Základní pravidlo horolezce - tri pevné body - pro jistotu praktikuji i na železe. Z dálky se tak vysoká tahle vež nezdála, ted pri pohledu nahoru ješte o neco pevneji sevru prsty kolem ohlazených stupacek. Konecne na vrcholu! Chvíli se kocháme, dáváme pozor, aby nám nespadly fotáky, a pak už honem pryc. Pri prechodu ze žebríku na rámy stožáru se místy s rezavými nosníky až intimne mazlím, dolu mi to jde o neco hur, než pri nástupu. Uf, zaplatpánbuh jsem celý zpátky na zemi, byt zpocený a celý od rzi. Byl to moc velký a krásný zážitek. Ted honem z výšin do podzemí, Epsilon už se dnes na nás taky jiste teší..."


Na Epsilon to bylo autem jen kousek do Bubenče ke staré čističce odpadních vod. Z logu:


"Lepší podmínky jsme si nemohli přát - letní večer, stav vody stálý (i když mě předchozí logy krapet znervózněly ohledně náhlého vzedmutí hladiny v kanále), žádné deště ani přeháňky. S jistotou, že se určitě namočíme, ani jsme se nesnažili brát na sebe kdovíjaký mantl, ba ani holiny. V sandálech a nalehko jsme se spustili do koryta a vydali se ke vstupu do podzemí. Přivítal nás dost nelibý zápach. "Tak do tohohle nešlápnu!", ošklíbali jsme se nad stojatou smrdutou stokou. Při troše opatrnosti a štěstí se nám dařilo jít po kraji stoky, byť byly cihly místy pěkně kluzké. Jak je už v listingu psáno, potok v odbočce je celkem čistý a tak jsme ohnuli hřbet a vydali se proti proudu až k průlezu k finálce. Všechno šlo celkem hladce, vraceli jsme se stejnou cestou zpátky do Mlýnské. U Epsilonu už se začala v kanále sbírat mlha, byli jsme všichni trochu zapaření a rádi, že jsme si mohli tuto parádní keš vychutnat. Zavzpomínali jsme na Styx, který nám přišel mnohem náročnější. Ale náročnost je tady v Epsilonu určitě velmi proměnlivá a hodně závisí na ročním období a stavu vody. My měli štěstí."

Maminko, tatínku, posílám vám vzpomínku...

Hurá na tábor

Kufry naložené, holky usazené, slzičky nikde - tak má vypadat správný odjezd na tábor.