
Aneb život plnými doušky
Už dlouho nás lákala výstava Orbis Pictus - Play v pražském Mánesu. Loňský Labyrint světla v bubenečské čističce se nám moc líbil a tak jsme měli veliké očekávání. Navíc by měla expozice brzy končit a neradi bychom ji minuli. V jedenáct
jsme si dali v Mánesu sraz s Rožkovými. Trochu nás vyděsily davy, které se na výstavu hrnuly. Lístky, šatna a už jsme uvnitř. Jak psali v pozvánce, dominantou plochy jsou "termitiště", stavebnice čehokoliv z různých materiálů -
od dřeva, přes různé polystyreny, odpadní trubky, až po kouzelné špulky od čehosi. Mezi termitišti sem tam hravý "vynález" jako třeba obří lupa, periskop, kamera obscura, všelijaká zvuková hrajátka. V suterénu hry se
světlem, některé vynálezy už jsme viděli na předchozí výstavě. Celkem fajn, holky si to myslím užívaly. Nicméně jsme se shodli, že si Orbis Pictus - Play více vychutnají prckové maximálně do Aliččina věku.
A že takových bylo na place požehnaně, polovina šatny se změnila na obří kočárkárnu.
Po deseti letech jsme se s klukama dali dohromady a na tři dny společně vyrazili do Rakouska na lyže. Cílovou stanicí bylo městečko Wagrain se svými sjezdovkami. První den sice pršelo, ale zato byl na svazích minimální provoz a my si lyžování docela užili. Pátek se sobotou už byly celkem slunečné, teploty dole u vleků šplhaly k deseti stupňům, lidí přibylo, ale i tak byla lyžovačka a pobyt s partou naprosto senzační.