Vjseolyje kartinki

Náhodou jsem narazil na "dárek pro tatínka k narozeninám" od Klárky. Protože je do narozenin ještě hodně daleko a veselý obrázek by mohl do té doby utrpět nějakou újmu, raději jsem ho zvěčnil do sbírky kartinek.

Nasněžíno

Přes týden nasněžilo, pořád pod nulou, až dneska mrazy polevily a sníh nabral konzistenci tak akorát na sněhuláka. Matylda nám už dávno roztála, na stejném místě jsme navršili hromadu, že si uděláme nějakého chlapa, třeba Huberta. A i s doutníkem v hubě.
Odpoledne jsme šli vyzkoušet jedinný sáňkovací kopec v Hradešíně, který vede od fary dolů na silnici. Na krásně uježděném sněhu už jezdili Královic prckové. Přidali jsme se a při závodění jsme se báječně vyblbli.

GC v Podlažicích

Po dlouhé době jsme navštívili Podlažice a tak jsem si připravil asi pětici kešek, které bychom mohli zvládnout. V neděli po snídani jsme v týmu Daník, Páťa, Yvet a Klárka vyrazili. První zastávkou byla rozhledna Jahůdka nedaleko Luže. Po polích vál severák a pěkně nás štípal do tváří, nahoru na rozhlednu se po žebřících odvážili jen chlapi. Malou mikrokeš Daník hravě našel, i když terén nebyl pro jeho zlomenou ruku právě nejjednodušší.
V Luži se lidé scházeli na mši do monumentálního poutního kostela Panny Marie na Chlumku. Po té, co jsme ulovili další mikro, jsme sundali čepice a do chrámu nakoukli. Mše právě probíhala, varhany hrály, všechny lavice i místa k stání byly plné, a tak jsme se potichu vytratili a pokračovali dál ke zřícenině hradu Košumberk. Konečně velká krabice, kde jsme si mohli něco vyměnit. Asi dvoukilometrovou vycházkou jsme odlovili poslední místní kešku u Paletínské kaple a pak už mazali zpátky domů. Jen jsme se zastavili v Chrasti, kde byla založená nová keška v lipové aleji, dneska krutě poznamenané loňskou vichřicí, která spoustu stromů rozlámala nebo vyvrátila. Zahřát jsme se šli k ovečkám, Podlažickým se urodilo několik jehňátek, což bylo pro naše děvčátka veliké lákadlo.

Hradešínský karneval

Mateřské centrum Křemílek v Hradešíně pozvalo všechny předškoláky a školáky na karneval do bývalé místní školy. Holky si prošly celou svoji garderóbu, každá vyzkoušela nejmíň tři modely, než se ustálily. Alice že půjde za indiánku a Klárka za princeznu. Od oběda měly převlek na sobě a každých deset minut se ptaly, jestli už nepůjdeme. Ve tři jsme dorazili do naplněné třídy, kde už se rozbíhaly první soutěže z celé řady, která následovala. Po počáteční nesmělosti se děvčátka zapojila, zejména Alice, která našla ve třídě spoustu známých ze školky. Pořadatelé měli v zásobě tolik drobností a dobrot, že jsme za chvíli museli vyndat tašku na bačkory, abychom to všechno pobrali. Po tancích akce vrcholila volbou nejlepších masek a Alice se šestým hodnoceným místem zabodovala. První zísah do Klářiny nálady. Konec karnevalu se nesl ve znamení tomboly. Alice vyhrála pár cenných drobností. Na Klárku vyšel balík buřtů, který potvrdil, že to není fér...

Vjseolyje Kartinki

"Když se zamiluje kůň"
Klára, 4.2.2009

Amy Bennett

Nedávno se v "denní dávce umění" na iGoogle objevil obrázek současné americké malířky Amy Bennettové: Amy Bennett designs and constructs a 1:87 scale model neighborhood using model railroad miniatures, landscaping supplies, and dollhouse lighting to use as a still life for her paintings. “By considering the layout of the street and the relationship of one house to another, I am prompted me to imagine the character of individual families, and the ways in which they may interact and connect. My imagination fills each house with history, memories of significant events or moments, traditions, and daily rituals. The act of building models plays a critical role in triggering my imagination to develop images. The model becomes a stage on which to develop the psychological implications of belonging to a particular family, with all of its dramas, struggles and familiar routines. I think: this tree will be taken down after an old man crashes into it; a father will transform this lawn into an ice skating rink; this house will be abandoned after its residents are scandalized on the evening news. In the same way that we develop our concept of home, I have created these images, through memory, personal experience and imagination. One of my challenges is to invite the viewer to form his or her own connection and narrative, whereby he may empathize with the occupants’ seemingly mundane existence.”

As artist Peter Drake states, “Entering one of Amy Bennett’s paintings is like walking into a home where you know that something has gone subtly wrong.” Indeed, initially one delights in the isolated luminous landscapes, the thorough attention given to each room’s décor, the interesting combinations of varying, yet consistent, perspectives. And, because these are paintings presented for you to look at, you feel comfortable taking all the time in the world absorbing every aspect (as opposed to feeling impolite investigating someone’s actual home). It is upon such close inspection that you notice, as Drake states, “Anxiety is in the details.” A young girl stands forlorn in a front doorway, while upstairs a man rifles through dresser drawers. The dirty pots and plates from the last eaten meal are strewn about the kitchen, with no one in sight to tidy up. A woman sits staring out the window as if hypnotized, while two figures watch the television behind her. Bennett’s domestic paintings depict more setting than actual action, emphasizing the figures’ existence in space and, consequently, the significant void existing between them. You are invited to enter these “generous” paintings, to, as Drake writes, “take the good with the bad… to remember your own past and to look more closely at the present. You are asked to find yourself in the memories and imaginings of a truly gifted artist.”

Klepec

Léčení Aličina zánětu středního ucha je konec, nedělní dopolední sluníčko láká ven na rekonvalescenční vycházku. Než se nadějeme, oblohu zatahují šedé mraky, zdvihá se čerstvý ledový vítr a do toho všeho začíná sněžit. Ale když už jsme oblečení, jdeme se podívat na rezervaci Klepec, kam jsme se dosud ještě nepodívali (ostuda). V lese mezi poctivými žulovými balvany je celkem fajn, na poli ale namrzáme, jednou zprava, cestou zpátky zase z druhé strany, vidět není skoro nikam. Ale jsme dokonale vyvětraní a to byl hlavní účel vycházky :o)