Půl neděle volné ve
Stavangeru. Respektive v Tanangeru, což je
ostrov hned vedle, sídlí tam naše firma a já se tam ubytoval v pohodovém hotýlku hned u vody. Navíc je krásné počasí a mám v plánu projít pobřeží Tanangeru od jihu na sever a
při té příležitosti najít dvě kešky, co se tady skrývají.
První je nedaleko, ještě v civilizaci, schovaná mezi zástavbou a pobřežím.
Druhá je až na druhém konci ostrova, na jeho severozápadním výběžku. A mezi nimi pár kilometrů balvanů, útesů, ostrůvků, vřesovišť a bažinek. Tu a tam se objeví stezička, aby se po pár desítkách metrů zase ztratila kdoví kde. V trávě a vřesu není vidět, co se skrývá vespod, párkrát jsem si málem vyvrátil kotníky, a tak radši skáču po skalách a útesech jako koza. V jednu chvíli málem vbíhám do obýváku nějakého baráčku postaveného přímo u vody, a za ním několik dalších. Nechce se mi procházet jejich zahradami jako vetřelec a tak podnikám okliku do vnitrozemí. Je delší než jsem čekal, všude narážím na ploty a soukromé pozemky.
Nakonec jako Král Šumavy protancuji jednou bažinkou a jsem zase u vůně chaluh, škeblí a vyplavených krabů. Jedno místo s hlubší vodou a hladkými útesy, asi 200m od cíle, je tak lákavé, že shazuju věci a po osvěžení skáču ze skalek jak malej Jarda.
Voda je překvapivě teplá, jižní vítr také, a tak si vychutnávám koupání v Severním moři, téměř na 59. rovnoběžce (
N 58°57.536', E 5°34.675'). Obcházím lesem hnízdící pár labutí, starý labuťák je na stráži a já nemám nejmenší chuť zkoušet, jestli ten zlý kukuč jenom tak hraje. A pak už je to jen kousek k druhému pokladu, nechávám tam jednu svoji geocoin, uvidíme, kam doputuje. Cestu zpátky volím po pěšinách a silničkách, poskakování už mám dost. Začíná se zatahovat, od jihozápadu se žene temná hradba mraků, do hotelu jsem to stihnul právě včas. Jó, kdyby takhle začínala každá služební cesta...
Půl neděle volné ve Stavangeru. Respektive v Tanangeru, což je ostrov hned vedle, sídlí tam naše firma a já se tam ubytoval v pohodovém hotýlku hned u vody. Navíc je krásné počasí a mám v plánu projít pobřeží Tanangeru od jihu na sever a 
při té příležitosti najít dvě kešky, co se tady skrývají. První je nedaleko, ještě v civilizaci, schovaná mezi zástavbou a pobřežím. Druhá je až na druhém konci ostrova, na jeho severozápadním výběžku. A mezi nimi pár kilometrů balvanů, útesů, ostrůvků, vřesovišť a bažinek. Tu a tam se objeví stezička, aby se po pár desítkách metrů zase ztratila kdoví kde. V trávě a vřesu není vidět, co se skrývá vespod, párkrát jsem si málem vyvrátil kotníky, a tak radši skáču po skalách a útesech jako koza. V jednu chvíli málem vbíhám do obýváku nějakého baráčku postaveného přímo u vody, a za ním několik dalších. Nechce se mi procházet jejich zahradami jako vetřelec a tak podnikám okliku do vnitrozemí. Je delší než jsem čekal, všude narážím na ploty a soukromé pozemky. 
Nakonec jako Král Šumavy protancuji jednou bažinkou a jsem zase u vůně chaluh, škeblí a vyplavených krabů. Jedno místo s hlubší vodou a hladkými útesy, asi 200m od cíle, je tak lákavé, že shazuju věci a po osvěžení skáču ze skalek jak malej Jarda. 
Voda je překvapivě teplá, jižní vítr také, a tak si vychutnávám koupání v Severním moři, téměř na 59. rovnoběžce (N 58°57.536', E 5°34.675'). Obcházím lesem hnízdící pár labutí, starý labuťák je na stráži a já nemám nejmenší chuť zkoušet, jestli ten zlý kukuč jenom tak hraje. A pak už je to jen kousek k druhému pokladu, nechávám tam jednu svoji geocoin, uvidíme, kam doputuje. Cestu zpátky volím po pěšinách a silničkách, poskakování už mám dost. Začíná se zatahovat, od jihozápadu se žene temná hradba mraků, do hotelu jsem to stihnul právě včas. Jó, kdyby takhle začínala každá služební cesta...
